Dan Herer: „Táta by byl hrdý a zděšený“

ROZHOVOR: Dan Herer je vývojářem průmyslového konopí a pracuje s týmem vědců, kteří se zabývají vědou o konopí a biomase. Je také ředitelem kalifornské Nadace Jacka Herera, která pracuje na rozvoji konopného průmyslu a pokračuje tak v práci svého zesnulého otce, legendárního obhájce konopí Jacka Herera, autora převratné knihy, „Císař nemá šaty“. HT oslovili Dana, zda by pohovořil o současné konopné scéně a zachování Hererovy tradice.

HT: Co by si pomyslel Jack, kdyby dnes viděl konopnou scénu?

DH: Když se na konopných akcích rozhlédnu kolem sebe, jak jsou velké, kolik je tam lidí, společností a produktů, tak je to opravdu něco. Upřímně si myslím, že by byl ohromen, cítil by se docela hrdý a považoval by za velký úspěch, že se to děje. Ale byl by i zděšen, že tam jsou někteří lidé, kteří vydělávají ohromné ​​množství peněz a obohacují se, ale nijak to nevracejí průmyslu, ani společnosti. Ve společnosti se na základní úrovni příliš nevzdělává, a proto je v legislativní oblasti tak obtížné vytvářet dobré zákony týkající se konopí. Byl by zděšen, kdyby viděl, že někteří v tomto odvětví chtějí věc ovládnout z chamtivosti a ironicky k tomu používají stejnou starou taktiku, jako chemické a petrochemické společnosti, které ve 30. letech zavedly zákaz konopí.

HT: A jaké by bylo jeho poselství těmto hráčům?

DH: Že musíme stanovit nová pravidla, jak spolupracovat na budování průmyslu a nespadnout do pasti chamtivosti. Ne, že by to nemělo být ziskové, ale v té chamtivosti by neměl být základ. Jedná se o rostlinu, která patří světu, nikoli vládě, jednotlivci nebo podniku. Musíme sdílet technologie, nápady a zdroje. Aby bylo obrazně řečeno dost vody pro všechny. A protože konopí stále trpí démonizací, řekl by, že musíme být ve všech našich obchodních praktikách ještě lepší, než ty nejlepší společnosti. Otce bylo těžké uspokojit. Řekl by, že toto je hnutí je stále pod intenzivním dohledem. Musíme konopné produkty představovat co nejlépe to jde.

HT: Jakou má Nadace Jacka Herera strategii pro růst a rozvoj?

DH: Jsou to dva klíčové body. Za prvé, vzdělání a za druhé – vzdělání. Můžeme podávat petice a protestovat proti vládě, jak chceme. Můžeme však vyhrát oslabením soupeře, což je to, co se nyní děje v USA. Funguje to, ale jde to pomalu. Je nutné začít od základu a vzdělávat voliče napravo i nalevo, aby začali přemýšlet o konopí a o všem, co mohou udělat pro společnost a planetu. A  pak je to o společnosti samotné a zejména o zemědělských komunitách. Ukažte jim, jak může průmyslové zemědělství konopí  jejich životy změnit. Ukažte jim, jak produkty z konopí, které používají, aniž by to věděli, každodenně ovlivňují jejich životy. Že je to například v automobilech, které řídí – Mercedes Benz a BMW jsou díky průmyslovému konopí lepší a bezpečnější.

HT: Co bys vzkázal samotným zemědělcům?

DH: Nejsem farmář, ale toto jsou jednoduché sedlácké počty. Konopí je cenná plodina, která může být prospěšná malému zemědělci díky svému neuvěřitelnému potenciálu ve spoustě oblastech – od konopného betonu pro zdravé a udržitelné budovy, přes bioplasty, až po potraviny, ekologické papíry a léky. Pokud budou zemědělci vědět, že je plodina cenná, budou ji pěstovat.

HT: Jak tyhle informaci rozšířit?

DH: Nejprve si musíte uvědomit, že pravdu o konopí příliš mnoho amerických farmářů nezná, protože bylo tak dlouho démonizováno. Začínáme tedy v nevýhodě. Nevědí, že plodina má v Severní Americe dlouhou historii. To se však mění, protože stále více států začíná konopný potenciál přehodnocovat. Odpověď je tedy dosah, je to vzdělání. Musí tam proniknout průmysl a pomoci farmářům věci vysvětlit. Ve Spojených státech máme silný a rostoucí trh s konopnými produkty, přesto musíme dovážet suroviny. To je druh přímého argumentu, kterému farmáři rozumějí. Je to obchod. A je to způsob, jak ovlivnit jejich živobytí a budoucnost jejich dětí.

HT: Jaké jsou bezprostřední výzvy Nadace Jacka Herera?

DH: Snažíme se pracovat konstruktivně, abychom obnovili hodnotu jména a obrazu Jacka Herera. Po smrti našeho otce se situace kolem ochranných známek trochu vymkla kontrole a my se s tím jen vyrovnáváme. Po jeho smrti se na akcích objevily společnosti, které prodávaly spoustu věcí se značkou Jack Herer, trička, samolepky, vše možné. Někteří lidé si mysleli, že když mého otce znali, nebo se jím inspirovali, že jim to dalo volnost, aby mohli jeho jméno používat, jak chtějí. Je hezké vidět jméno našeho otce všude, kam přijdeme, ale když se ostatní lidé starají o své rodiny na úkor té naší, nemáme z toho pak nijak zvlášť dobrý pocit, ani necítíme úctu. Takže se i nadále snažíme tuto situaci napravit zaměřením se na pozitivní věci. Poslední, co chceme, je vytvářet v tomto odvětví nějaké nepřátelství. Jen tvrdě pracujeme na tom, abychom udrželi práci mého otce relevantní a zapojili lidi novým způsobem, aby dělali věci tak, že by na ně byl hrdý.